ASCII TOP

Aldous Huxley. Brány vnímání.

Praha: DharmaGaia, Maťa, 1996. 106 s. ISBN 80-85905-28-0.

V lidské společnosti sice žijeme a jednáme společně, reagujeme přitom jeden na druhého, avšak ve skutečnosti jsme vždy a za všech okolností sami se sebou. Mučedníci odcházejí bojovat ruku v ruce, ukřižováni jsou však sami. Milenci se v objetí snaží o splynutí svých izolovaných extází v jedinou transcendenci – obvykle marně. Ve své nejvnitřnější podstatě je každý ztělesněný duch odsouzen k tomu, aby trpěl a radoval se osamoceně. Pocity, cítění, vnitřní pohledy, fantazie – to vše je zcela soukromá záležitost. Jediný způsob, jak je sdělit druhému, je použití různých symbolů. Můžeme navzájem sdílet jisté informace o svých zážitcích, nikdy však zážitky samotné. Od rodiny až po celé národy je proto každá lidská skupina de facto společností osamocených ostrovních světů. Většinou jsou si tyto izolované světy naštěstí navzájem podobné a jsou schopny vzájemného porozumění či dokonce empatie. A tak můžeme při vzpomínce na svůj zármutek či vlastní ponížení rovněž soucítit s ostatními, kteří jsou v podobných situací, můžeme se tak přenést na jejich místo…

(s. 13)

Vsechno nase verbalni vzdelani, literarni i prirodovedecke, vseobecne i specialni, je dnes ve skutecnosti prevazne verbalni, a tudiz selhava prave v tom, oc usiluje. Namisto toho, aby vedlo deti k promene v plne rozvinuteho dospeleho cloveka, vyrabi studenty prirodnich ved, kterym jsou naprosto cizi ty nejprimitivnejsi prozitky a studenty humanitnich oboru, kteri nic nevedi ani o sobe, ani o druhych lidech.

(s. 84)

Svet je jen iluzi, avsak iluzi, kterou musime brat vazne, protoze je realna v cele siri ve vsech aspektech reality, ktere jsme schopni vnimat. Nasim ukolem je probudit se. Musime proto najit zpusob, jak poznat celek reality i v te iluzorni casti, kterou jsme schopni vnimat svym omezenym vedomim vylucne orientovanym na vlastni osobu. Nemuzeme zit bezmyslenkovite s predsvedcenim, ze tato iluze je celou realitou, zaroven vsak ani nelze premoudrele od teto iluze utikat. Neustale se proto musime snazit byt otevreni vuci moznostem, jak sve vedomi rozsirit. Nemuzeme zit v izolaci od sveta, ktery je nam dany. nybrz se musime ruznymi zpusoby ucit, jak ho menit a tvorit. Prilis moudrosti skodi stejne jako jeji nedostatek a my se nemuzeme uchylovat k zadnym pochybnym resenim. Musime se naucit pristupovat k realite bez carodejneho proutku a bez knihy kouzel. Clovek musi najit zpusob, jak zit v tomto svete, aniz by se s nim ztotoznoval. Zpusob ziti v case, aniz bychom se nechali casem ovladnout.

(s. 104–105)
ASCII BOTTOM