ASCII TOP

Carl Gustav Jung. Snové symboly individuačního procesu.

1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1999. 315 s. ISBN 80-85880-19-9.

Pravá cesta k celosti však sestává – bohužel – z osudových oklik a bludných cest. Je to „longissima via“, nejdelší cesta, nikoli cesta přímá, nýbrž protiklady spojující hadovitá linie připomínající caduceus ukazující cestu, stezka, jejíž labyrintická spletitost nepostrádá děsivost. Na této cestě dochází ke zkušenostem, které se s oblibou označují jako „těžko přístupné“. Jejich nepřístupnost spočívá v tom, že jsou nákladné: vyžadují to, čeho se člověk nejvíc obává, totiž celost, které má neustále plná ústa a o které donekonečna teoretizuje, kterou ve skutečnosti života největším obloukem obchází. Nesrovnatelně oblíbenější je zvyklost „zásuvkové psychologie“, u které jedna zásuvka nevím, co je v ostatních.

(s. 13)

Zážitek protikladů nemá nic dočinění ani s intelektuálním vhledem ani se vcítěním. Spíše by to člověk mohl nazvat osudem. Takový zážitek může jednomu dokazovat pravdu Kristovu, druhému zase pravdu Buddhovu, a sice až po naprostou jistotu.

Bez zážitku protikladnosti neexistuje žádná zkušenost celosti, a tím ani žádný přístup k svatým postavám. Z toho důvodu zdůrazňuje křesťanství právem hříšnost a dědičný hřích se zřejmým záměrem otevřít alespoň zvnějšku v každém jednotlivci propast protikladnosti světa. (…) Ačkoli vhled do protikladnosti je vlastně nevyhnutelný, prakticky jej dokážou snést jen nemnozí – okolnost, která neunikla zpovědní zkušenosti.

(s. 30–31)
ASCII BOTTOM