ASCII TOP

James Joyce. Odysseus (svazek druhý).

Praha: Václav Petr, 1930. 281 s.

„Shakespear je štatsné lovisště pro všechny mozky, které ztratily rovnováhu.“

(s. 46)

Krásnou hudbu musíte slyšet dvakrát, na přírodu ženu stačí jeden pohled. Bůh stvořil zemi, člověk hudbu. Metempsikoza. Filozofie. Houpání!

(s. 93)

„Co tam venku slídí ten zatracený zednář?“ povídá občan.

(s. 112)

V temnotách bylo cítiti mávání duchových rukou, a když byly odříkány modlitby z kouzelného brevíře správným směrem, objevilo se ponenáhlu slabé, pak čím dále jasnější rudé světlo, zjevení těla, které bylo téměř hmatatelně viditelné, neboť z jeho hlavy a obličeje vycházeli paprsky. Obcování zprostředkovalo sliznaté tělo a také oranžově ohnivé a šarlatové parpsky, jež vyzařovaly z okolí křížové kosti a ze solárního plexu. Byv osloven svým pozemským jménem a otázán, jak se mu daří v nebeském světě, odpověděl, že je teď na cestě pralaya neboli návratu, že je však dosud podroben zkoušce v rukou jistých krvežíznivých bytostí v nižsších astrálních pásmech. V odpověď na otázku o svých prvních dojmech na onom světě pravil, že nejdřív viděl všechno temné jako v zrcadle, ale že těm, kteří se dotali dále, se otvírají vrcholné možnosti duchovního vývinu. Na vyptávání, zda tamní život se podobá našim tělesným zkušenostem, řekl, že slyšel od šťastnějších bytostí, nyní duchů, že jejich sídla jsou vybavena veškerým moderním bytovým komfortem, jako je na příklad tàlàfànà, àlàvàtàr, hàtàkàldà, wàtàklàsàt, a že nejvyšší adepti se vznášejí na vlných nejčistších rozkoší. Když požádal o čtvrtlitru podmáslí, bylo mu přineseno a zřejme mu poskytlo úlevy. Byl otázán, má-li nějaké poselství k živým, povzbuzoval všechny ty, kteří se dosud zdržují na nepravé straně Maye, aby se obrátili na správnou cestu, neboť se prý vypráví v devanických kruzích, že Mars a Jupiter se vydali páchat zlo do východního úhlu, kde vládne Beran. Pak se ho zeptali, mají-li zesnulí nějaká zvláštní přání, a odpověď zněla: Pozdravujem vás, přátelé na zemi, kteří dosud dlíte v těle. Dejte pozor, aby vám C.K. moc nenapařil účet. Bylo zjištěno, že se to týká pana Cornelia Kellehera, ředitele známého pohřebního ústavu bratří H. J. O`Niellů, osobního přítele zesnulého, který byl pověřen obstaráním pohřebních obřadů. Nežli zmizel, žádal, aby bylo oznámeno jeho synovi Patsymu, že druhá bota, kterou hledá, se právě nalézá pod komodou v zadním pokoji, a že mají ten pár dát podrazit ke Cullenovi, ale že podpatky jsou ještě dobré. Pravil, že tohle velice rušilo klid jeho duše na onom světě a vážně prosil, aby jeho přání bylo oznámeno.

(s. 114–115)

„Víte,“ povídá Bloom, „protože inserát musíte několikrát opakovat. V tom je celé tajemství úspěchu.“

(s. 142)

Miluji, miluješ, milujeme, láska: Ošetřovatelka miluje nového lékarníka. Strážník číslo 14A miluje Mary Kellyovou. Gery MacDowellová miluje mladíka, který má kolo. M. B. miluje elegantního pána. Li Chi Han miluje roztomilou Cha Pu Chow. Slon Jumbo miluje slonici Alici. Starý pán Verschoyle s naslouchátkem miluje starou paní Verschoylovou s šilhavým okem. Muž v hnědém svrchníku miluje mrtvou dámu. Jeho Veličenstvo král miluje Její Veličenstvo královnu. Paní Norma W. Tuperová miluje poručíka Taylora. Milujete určitou osobu. A tato osoba miluje jinou osobu, protože každý někoho miluje, ale Bůh je miluje všechny.

(s. 155)

A pak, je to dovoleno, dokud člověk nedělá to druhé před svatbou, a měly by být také ženy kněžími, které by rozuměly bez říkání (…)

(s. 197)

To dělá to prádlo. Ohmatávat jim vnady pod negližé. To je také vzrušuje, když jsou. Jsem čistá, pojď a umaž mě.

(s. 199)

Divák ví někdy možná víc, než herec.

(s. 205)

A to všechno čichat celou noc, kouř a výpary alkoholu. Potom se ráno ptají: byl jsem včera v noci opilý? Ale hubovat muže je vždycky špatná taktika. Ženská nemůže nikdy vědět, kdy se jí za to pomstí. Jsou spolu slepeni jako klihem. Možná, že je to také vina ženských.

(s. 207)

Všecko se opakuje. Člověk si myslí, že už unikl, a zatím vrazí sám do sebe. Všechny cesty vedou do Říma.

(s. 213)

Zdá se, že je mše u konce. Bylo je sem všechny při ní slyšet. Oroduj za nás. A oroduj za nás. A oroduj za nás. To opakování je dobrá myšlenka. Kupte si od nás. A kupte si od nás. A kupte si od nás. Ano, ve farářově domě je světlo. Jejich prostá večeře.

(s. 213–214)

Vždycky jsem si myslila, že si vezmu nějakého lorda nebo pána, který bude mít soukromou jachtu. Buenas noches, seňorita. El hombre ama la muchacha hermosa. Proč mě? Protože jste byl tak docela jiný než ti ostatní.

(s. 217)

Jak stará je lidská duše? Stejně jako má vlastnost chameleonovu pokaždé, když se octne v novém okolí, veselit se s těmi, kteří se radují, a truchlit s těmi, kteří jsou sklíčeni, tak i její věk je proměnlivý podle její nálady.

(s. 260)
ASCII BOTTOM