ASCII TOP

James Joyce. Odysseus (svazek třetí).

Praha: Václav Petr, 1930. 459 s.

Bloom: Kavalír ve smokingu s výložkami z hedvábného moirée, s modrým zednářským odznakem v knoflíkové dírce, s černou vázankou a perleťovými knoflíky, drží v ruce broušenou sklenici se šapmaňským.

(s. 28)

Bloom: Zděšeně, dá si klobouk na hlavu, potom udělá krok zpátky, bije se do prsou a zdvihá pravou ruku ohnutou v lokti, dělá znamení svobodných zednářů.

(s. 41)

Bloom: Kouřím málo, drahoušku. To je dětinský vynález. (_Oplzle._) Člověk si může přijemněji zaměstnat ústa nežli smradlavým cumlem z listí. Zoe: Pokračuj. Prones o tom delší nesouvislou řeč. (…)

(s. 66)

Dvanáct Nejhorších Světových Knih: Max a Moric (_politická_), Péče o dítě (_dětská_), 50 jídel po 7/6 (_kuchařská_), Je Ježíš sluneční mythus? (_historická_), Vyžeňtě tu bolest (_lékařská_), Dětská učebnice o vesmíru (_kosmická_), Vade mecum insertního sběratele (_žurnalistická_), Milostné dopisy porodní babičky (_erotická_), Astronomický kalendář (_astronomická_), Písně, které mluví k srdci (_melodická_), Jak se stanu milionářem (_střadatelská_).

(s. 75–76)

Bloom: (…) Pak ztuhne, povykročí levou nohou, dělá rychlé pohyby velitelskými prsty a učiní znamení bývalého zednářského mistra, pravou paži si odtahuje od levého ramene.

(s. 121)

(V klenutém průjezdu se objeví Eduard Sedmý. Má na sobě bílé tričko, na němž je nastehován obraz Nejsvětšjšího Srdce Ježíšova, odznaky řádů Podvazku a Bodláku, Zlatého rouna, Dánského slona, jezdeckého pluku Skinnerova, a Probynova, členství právnické školy, Lincolns Innu a staroslavného dělostřeleckého pluku massachussettského. Cucá červenou jujubu. Je oděn v řízu nejvyššího zednářského velmistra, s lopatkou a zástěrou, na nichž je známka Made in Germany. V levé ruce drží štukatérský kbelík, na němž je tištěno Défense ďuriner. Jest uvítán ryčným pozdravem.

(s. 194–195)

Jest velmi krásné honositi se vzájemnou superioritou, ale co vzájemná rovnos?

(s. 263)

„V kolik hodin jste večeřel?“ otázal se štíhlé postavy a unavené tváře, ale nevrásčité.
„Kdysi včera,“ řekl Štěpán.

„Včera,“ zvolal Bloom, až si vzpomněl, že je zítra. „Aha, myslíte totiž, že je po dvanácté.“

„Předevčírem,“ řekl Štěpán, opravuje se.

Doslovně omráčen jeho zprávou, Bloom začal uvažovati.

(s. 282)

O čem uvažovali oba muži po cestě?

O hudbě, literatuře, Irsku, Dublinu, Paříži, přátelství, ženě, prostituci, výživě, vlivu plynového nebo obloukového světla nebo žárovek na vzrůst kolem rostoucích paraheliotropických stromů, nahodile postavených obecních košů na smetí, římsko-katolickou církev, kněžský celibát, irský národ, jezuitskou výchovu, různá povolání, studium lékařství, uplynulý den, neblahému vlivu dne, který předchází sabbath, Štěpánově zhroucení.

(s. 296)

Jaké kritické úvahy zmírnily jeho rozčilení?

O obtížích interpetace, poněvadž význam každé události z ní vyplývá tak různým jako akustický zjev následuje po elektrickém výboji, a o obtížném odhadování skutečné ztráty, které by mohlo být zaviněno chybným sčítáním možných ztrát, jež by předcházelo správnému výpočtu.

(s. 309)
ASCII BOTTOM