ASCII TOP

Stanislav Grof. Kosmická hra.

1. vyd. Praha: Perla, 1998. 233 s. ISBN 80-902156-1-8.

David Bohm, Karl Pribram – holografiocky model mozku. Joseph Cambell – mytolog. Fritjof Capra – The Taof of Physics. Albert Hofmann. Jack Kornfield – psycholog/mnich.

“Nejkrásnějším zážitkem, kterého se nám může dostat, je tajemno… Komu je tato emoce cizí, kdo se už neumí v údivu zastavit a zůstat stát ve vytržení s posvátnou úctou, jako by byl mrtev.” – Albert Einstein

“Spatřís-li v zrnku písku celý svět a nebe poznáš ve květině, tu v dlani sevřeš nekonečnost hned a věčnost ve vteřině.” -William Blake

…Vzbudil se ze snu, v němž byl motýlem, a po určitou dobu nevěděl, zda není skutečně motýl, kterému se zdá, že je člověk. -Čuang-c’

Vyznamné shody okolností a synchronicity

…Jeden z mých přátel se mi nedávno svěřil s pozoruhodnou náhodou, ke k které došlo v jeho rodině. Jeho manželka a švagrová – každá žije v jiném městě – se probudily uprostřed téže noci ve stejném okamžiku, protože jim do pokoje vlétl netopír. Obě reagovaly na tuto ojedinělou náhodu přesně stejně. Přestože to bylo pozdě v noci, obě okamžitě zavolaly svému otci a pověděly mu o této neobvyklé události…

…Při výstupu z lunárního modulu, těsně před tím, než se nohou dotkl povrchu Měsíce, pronesl Neil Armstrong slavný výrok: “Krůček pro člověka – obrovský krok pro lidstvo.” Již méně známé je, že při návratu z povrchu Měsíce do lunárního modulu pronesl jinou větu: “Hodně štěstí, pane Gorski.” Po návratu na Zem se ho zvědaví reportéři ptali, co tím myslel, ale Armstrong jim to odmítl povědět. Někteří si mysleli, že svá slova adresoval nějakému sovětskému kosmonautovi, ale žádný sovětský kosmonaut toho jména neexistoval. Reportéři to vzdali jako marné a příhoda upadla v zapomění.

Nedávno si na to kdosi vzpoměl na jedné party na Floridě. Tentokrát se Neil Armstrong rozhodl vysvětlit, co tou větou mínil, protože mezitím pan Gorski a jeho manželka zemřeli. Rodina Gorských byli sousedé Armstrongových, když byl Neil ještě chlapec. Jednou si Neil hrál s kamarády s míčem na zadním dvorku. Míč jim přelétl na zahradu rodiny Gorských, dopadl pod otevřené okno ložnice a Neil ho měl jít sebrat. Manželé Gorských se právě prudce hádali. Když se Neil shýbal pro míč, zaslechl rozčilený ženský hlas: “Orální sex? Tak ty bys chtěl orální sex? Budeš ho mít, až ten sousedovic kluk bude chodit po Měsíci!”

…Obdobně při silném zážitku šamanského typu zahrnujícím zvířecího duchovního průvodce se může toto zvíře začít pojednou objevovat v našem životě v různých podobách a s četností převyšující každou rozumnou pravděpodobnost. Při jednom z našich šestidenních kurzů prožila jedna z účastnic, psycholožka, působivou šamanskou epizodu, v níž hrála důležitou roli sova jako zvířecí průvodce. Téhož dne si z procházky v lese přinesla pozůstatky sovy. Když se po skončení kurzu vracela autem domů, zahlédla na okraji silnice velkého zraněného ptáka. Zastavila a popošla blíže – jednalo se o velkou sovu se zlomeným křídlem. Sova se nechala bez nejmenšího odporu zvednout a odnést do auta. Žena se o ni starala, dokud nebyla opět schopná létat a mohla se vrátit do svého přirozeného prostředí.

Campbell označuje vegetariána vtipnou definicí jako “osobu, která není natolik citlivá, aby slyšela ječet rajče.”

[Jack Kornfield] Toužil získat ze se setkání s tímto [Kalu Rinpočhe] pozoruhodným člověkem co nejvíce, a tak se ho zeptal s dychtivostí zapáleného začátečníka: “Mohl byste mi, prosím, popsta několika větami skutečnou podstatu budhistického myšlení?” Kalu Rinpočhe mu odpověděl: “Mohl bych, ale vy byste tomu nevěřil a trvalo by vám to mnoho let, než byste to pochopil.” Jack zdvořile naléhal: “Přesto mi to, prosím, povězte. Tak rád bych se to dozvěděl.” Kalu Rinpočhe mu odpovděl stručně a důrazně: “Ve skutečnosti neexistuje.”

“Pokud budou vědci pokračovat v takových omylech, snědí jednoho krásného dne v restauraci místo oběda jídelní lístek.” -Gregory Bateson

súfistický příbeh: Za temné noci leze jakýsi člověk po kolenou pod pouliční svítilnou. Jiný ho pozoruje a zeptá se ho: “Co tu děláte? Hledáte něco?” Muž na kolenou odpoví, že hledá ztracený klíč a druhý se nabídne, že mu pomůže. Po určité době neúspěšného hledání napadne druhého muže, že by měl vědět víc, a tak se zeptá: “A kde jsi ho vlastně ztratil?” Odpověď ho velmi udiví – muž ukáže prstem do temného prostoru mimo osvětlený kru a zamumlá: “Tamhle!” Druhý muž je zmaten a ptá se dál: “Tak proč ten klíč hledáte tady a ne tam?” “Protože tady je světlo, tady vidím. Tam bych byl úplně bez šance.”

ASCII BOTTOM